facebook twiter googleplus
Use SHIFT for zoom in and CTRL for zoom out cz gb de

Trochu historie

Český Krumlov & okolí

Středověké centrum města, které obklopuje meandry Vltavy, od r.1963 městská památková rezervace, od r. 1992 je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO. Hrádek na levém břehu Vltavy založen kolem r. 1230 synem Vítka z Prčice, vlastní město založeno v r. 1274.

Poč.14.st. za panování Rožmberků se město stává střediskem panství, buduje se nový, větší hrad a v podhradí vzniká nová čtvrť, známá dnes jako Latrán.Petr I. z Rožmberka Petr se stal prvním mužem soudobé politiky a zároveň nejbohatším šlechticem země. V Krumlově založil kostel sv. Víta (kostel sv. Víta ve městě Český Krumlov), špitál s kostelem sv. Jošta (kostel sv. Jošta ve městě Český Krumlov) na Latránu, povolal do města klarisky a františkány a na hradě nechal vystavět kapli sv. Jiří. Dosáhl na žádost u krále Jana Lucemburského povolání Židů do města. Židům byla vyhrazena zvláštní ulice a starali se především o správu rožmberských financí ve funkci komořích. Ve všech aspektech se Petr snažil vyrovnat lesku královského dvora, dokonce se oženil s vdovou po zavražděném králi Václavu III. Violou Těšínskou. I Petrovi synové působili v královských službách, jeho nejstarší syn Jindřich padl roku 1346 po boku Jana Lucemburského v bitvě stoleté války u Kresčaku.

Poč. 17.st. Petr Vok z Rožmberka prodává hrad císaři Rudolfu II., ten sem umisťuje svého levobočka. Do Krumlova se dostávají alchymisté a město nabývá magického kouzla

Roku 1719 nastupují Schwarzenberkové, v jejichž majetku zůstal Krumlov až do r. 1940. Za vlády Josefa Adama ze Schwarzenberku Český Krumlov znovu překročil pomyslné hranice provincionality a úrovní svého stavebního dění, kulturního a společenského života se zařadil na úroveň předních šlechtických sídel ve střední Evropě

Tajemno energií v Českém Krumlově - hrad postaven na skále, která sloužila kdysi jako kultovní místo. Energetická místa jsou dvě: průměrné v kanceláři hradu, velmi silné v hradní kapli, odkud vychází většina energetických linií.


Holašovice

Německy Hollschowitz jsou vesnice v jižních Čechách v okrese České Budějovice, vzdálená 15 km západně od Českých Budějovic a tvořící součást obce Jankov. Zdejší unikátní soubor budov ve stylu tzv. selského baroka ze 70. let 19. století tvoří jedinečný celek, který je od roku 1995 vesnickou památkovou rezervací a roku 1998 byl zapsán do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Ves, plánovitě založená kolem obdélné návsi snad někdy kolem poloviny 13. století, se připomíná k roku 1292, kdy Holašovice dostal od krále Václava II. Klášter cisterciáků ve Vyšším Brodě v rámci náhrady za jiný majetek, vrácený dědicům rytíře Svatomíra z Němčic. Holašovice setrvaly v držení kláštera po následujících pět a půl století, až do zániku feudalismu. Za morové epidemie v letech 1520 až 1521 bylo okolí Holašovic těžce postiženo, sama vesnice se vylidnila a vyšebrodská vrchnost ji musela znovu osazovat.

Jestliže v urbáři sepsaném kolem roku 1510 byla ještě jména holašovických obyvatel převážně česká, v jiném urbáři z konce 20. let se už jmenují zcela jiní obyvatelé němečtí. Ves tehdy čítala 17 usedlostí. Po třicetileté válce bylo dle soupisu poddaných podle víry, provedeného roku 1651, v Holašovicích 14 obydlených usedlostí s 52 obyvateli (bez dětí mladších 10 let). Po zrušení poddanství náležela ves od roku 1850 k obci Záboří a to až do roku 1964 vyjma kratičkého osamostatnění v roce 1951. S platností od dne 14. června 1964 tvoří Holašovice součást obce Jankov.

Z národnostního hlediska bývaly Holašovice až do počátku 20. století německé: při sčítání lidu roku 1910 udávalo německou obcovací řeč 100 % zdejších obyvatel, v následujícím sčítání, již po vzniku Československé republiky, se v roce 1921 k německé národnosti hlásilo 69 % Holašovických. V roce 1925 zde byla zřízena česká škola, která fungovala až do roku 1965. V letech 1938 až 1945 byla obec Záboří (včetně Holašovic) v rámci odtrženého pohraničí připojena k Říši, po skončení 2. světové války došlo naopak v lednu a březnu 1946 k odsunu většiny německých obyvatel. V silné celosvětové konkurenci úspěch nominace významně podpořila skutečnost, že Holašovice tvoří živé a nezakonzervované společenství. Malá vesnice s celkovým počtem asi 140 obyvatel totiž slouží převážně k trvalému bydlení, většina budov je v soukromém vlastnictví. Neleží přímo při hlavních komunikacích a trasách, což je výhodou pro uchování klidného prostředí a této poloze také vděčí za unikátní zachovalost.


Hluboká nad Vltavou

Zámek Hluboká byl původně založen jako strážný hrad v polovině 13. století českými králi a jako královský majetek byl dáván často do zástavy. V držení se zde vystřídalo několik šlechtických rodů. Mezi významné patřili např. Pernštejnové, kteří založili v roce 1490 nedaleký rybník Bezdrev, rozlohou druhý největší v Čechách. Významný šlechtický rod pánů z Hradce zakoupil hlubocké panství v roce 1561. O dva roky později nechali noví majitelé původní gotický hrad stavebně upravit na renesanční zámek. Koncem 16. stol. byl dalším majitelem panství rod Malovců z Malovic, jako protestanti však přišli o majetek v roce 1619 a o čtyři roky později jako náhradu za válečné pohledávky získal panství od císaře Ferdinanda II. Habsburka španělský generál Don Baltazar de Marradas. Od jeho synovce v roce 1661 koupil Hlubokou Jan Adolf I. Schwarzenberg. Schwarzenbergové pobývali na Hluboké do konce roku 1939, kdy poslední majitel Dr. Adolf emigroval před nacisty do zámoří. O svůj majetek definitivně přišli zvláštním zákonem Lex Schwarzenberg v roce 1947. Díky velice dobře spravovanému majetku a rozsáhlým hospodářským aktivitám Schwarzenbergové hlubocký zámek dvakrát stavebně upravili, nejprve počátkem 18. století v barokním stylu, později provedli rozsáhlou rekonstrukci zámku v romantickém stylu nové gotiky v letech 1840 – 1871 včetně úpravy parku a okolní krajiny. Byl přestavěn pod vlivem cest tehdejšího majitele, knížete Jana Adolfa II. Schwarzenberga a jeho manželky kněžny Eleonory, roz. princezny Liechtenstein, do Anglie.

Zámek Hluboká (německy Frauenberg) leží na návrší nad Vltavou ve městě Hluboká nad Vltavou asi 15 km severně od Českých Budějovic. Je veřejnosti přístupný a patří k turisticky nejatraktivnějším památkám v Česku. V bývalé zámecké jízdárně sídlí Alšova jihočeská galerie, která spravuje sbírku soch a obrazů holandských a vlámských malířů 17. a 18. století.

Na místě raně gotické tvrze z druhé poloviny 13. století dnes stojí gotický zámek, jejž vybudoval koncem 15. století Vilém z Pernštejna. Majitelem hradu se později stal král Ferdinand I. Habsburský, který jej prodal roku 1562. Tak přešla Hluboká do majetku pánů z Jindřichova Hradce, kteří jej přestavili na renesanční zámek. O století později zakoupil panství Hluboké Jan Adolf I. z rodu Schwarzenberků, zakladatel jihočeské větve rodu, která zde sídlila po téměř tři století. Z iniciativy knížete Adama Františka byl zámek počátkem 18. století přestavěn v barokním slohu podle plánů stavitele P. I. Bayera a jeho následovníka A. E. Martinelliho.

Ve třicátých letech 19. století se rozhodl kníže Jan Adolf II. Hlubokou od základu strhnout a vybudovat nový zámek v romantickém stylu. Projekt vypracoval architekt Franz Beer, jenž také od roku 1840 po dvacet let sám vedl stavební práce. Nové budovy, které stojí dodnes, byly postaveny ve stylu tudorovské gotiky podle vzoru anglického královského zámku Windsor. Náročné exteriéry a interiéry byly dokončeny až v roce 1871 pod vedením D. Deworetzkého. Zámek je obklopen anglickým parkem se sochařskou výzdobou.


České Budějovice

6. století n. l. žily v této oblasti slovanské kmeny. Již od poč. 13.st je prokázána existence menší osady na pravém břehu řeky, cca 1 km severně od soutoku Vltavy s Malší. Osada se podle svých majitelů, významného šlechtického rodu Budivojů, nazývala Budivojovice.

Roku 1265 zde založil král Přemysl Otakar II. v rámci posilování své moci v jižní části Čech nové královské město. Protože k tomu došlo téměř „na zelené louce“, mohli si projektanti dovolit vyměřit střed města a přilehlé ulice opravdu velkoryse. Velké čtvercové náměstí a pravoúhlá síť širokých ulic jsou dodnes ukázkovým příkladem moderního středověkého města severoitalského typu. Zvoleno bylo i strategicky výhodné místo chráněné ze dvou stran řekami Vltavou a Malší. Na severní a východní straně chránil město z větší části uměle vybudovaný vodní kanál, Mlýnská stoka.

Okolo poloviny 14. století král Karel IV. udělil Budějovicím několik důležitých výsad, v okruhu jedné míle okolo města bylo zakázáno vařit pivo a nesměli se zde usazovat žádní řemeslníci. A dále, všichni obchodníci museli na své cestě z Rakouska učinit povinnou zastávku v Budějovicích a nabídnout zde své zboží k prodeji. I díky těmto privilegiím se město počalo značně vzmáhat.

V období husitských bouří stály Budějovice na straně nepřátel kalicha, přesto na něj Jan Žižka se svým vojskem nikdy nezaútočil. Mohutný pás hradeb s baštami, dobudovaný na počátku 14. století, zřejmě budil i u tohoto obávaného vojevůdce značný respekt.

České Budějovice se během třicetileté války staly hned dvakrát úkrytem českých korunovačních klenotů. Ty přitom byly uloženy a pečlivě střeženy v kostele sv. Mikuláše. Třicetiletá válka poznamenala Budějovice především hospodářsky, ale skutečná rána přišla z jiné strany: v roce 1641 vypukl ve městě obrovský požár, který zničil více než polovinu domů. Toto neštěstí však následně podnítilo novou výstavbu, dokladem čehož je mj. i první čistě barokní stavba v Budějovicích, kapucínský klášter s kostelem sv. Anny.

Roku 1751 – město se stává správním centrem nově zřízeného Budějovického kraje. Císař Josef II. v rámci svých církevních reforem zrušil ve městě dva kláštery, současně ale v roce 1785 učinil České Budějovice sídlem biskupa. V letech 1827 až 1836 byla postavena koněspřežní železnice, jež spojila České Budějovice s rakouskými městy Linec (v roce 1832) a Gmunden (1836). Jde o vůbec první železnici kontinentální Evropy.

V roce 1949 se České Budějovice stávají krajským městem, roku 1952 je jejich historické centrum vyhlášeno městskou památkovou rezervací. Po roce 1989 - rozvíjí se kultura a sport, narůstá turistický ruch, daří se modernímu průmyslu (Bosch, Madeta, Budvar aj.). V roce 1991 je založena Jihočeská univerzita. Současným významným projektem je přeměna bývalého vojenského letiště v Plané u Českých Budějovic na letiště pro civilní dopravu (zprovoznění je plánováno na rok 2014).


Vyšší Brod

Vyšší Brod (německy Hohenfurth) je malé město v jižních Čechách. Leží na řece Vltavě na nejvýchodnější výspě Šumavy (okolní oblast se nazývá Vyšebrodsko). Město je turisticky velmi atraktivní: Nachází se v něm cisterciácký vyšebrodský klášter a začíná zde díky Lipnu prakticky neustále splavný úsek toku Vltavy, který je nejnavštěvovanější vodáckou trasou v České republice. Vyšší Brod je nejjižnější obcí ČR; nejjižněji položený bod se nachází na katastru místní části Studánky. Historické jádro města je městskou památkovou zónou.


Klášter Vyšší Brod

Město se rozkládá okolo již neexistujícího brodu, na jehož místě překračovala Vltavu středověká kupecká stezka. Osada na místě města vznikla nejpozději ve 12. století a náležela k Rožmberskému panství. V roce 1259 zde Vok I. z Rožmberka založil cisterciácký klášter a osadu mu daroval. Status města Vyšší Brod obdržel na základě dekretu císaře Františka Josefa I. v roce 1870. Většina obyvatel byla do roku 1945 německé národnosti, po odsunu došlo k dosídlení převážně nepůvodním obyvatelstvem.

V roce 1959 byla na jih od města vytvořena železná opona, za níž zůstalo jen malé množství obyvatel ve vesničkách Studánky a Dolní Drkolná. Po otevření hranic v roce 1989 význam města silně vzrostl, neboť odtud vede přímá silnice na silniční hraniční přechod Studánky/Bad Leonfelden. Ve městě vznikla řada nových ubytovacích a stravovacích zařízení, drobných služeb (pekárna, různé prodejny převážně vietnamských majitelů) včetně nočních klubů.

Turistika - Čertova stěna - Luč, lokalita řeky Vltavy pod kamenným mořem mezi Lipnem I a II. Město i s okolím je turisticky vysoce atraktivní. V obci Vyšší Brod začíná tzv. šumavská cyklostezka, která vede po levém břehu Vltavy přes Čertovu stěnu a Loučovice k hrázi Lipenské přehrady. Odtud dále po levém břehu Lipna až do Nové Pece a do hloubi národního parku Šumava. Úsek cyklostezky Vyšší Brod - Nová Pec byl dokončen za příspěvku z fondu Phare v roce 1999. Po pravém břehu Vltavy a Lipna vede z Vyššího Brodu do Nové Pece druhá cyklostezka, která využívá staré vojenské asfaltové cesty.

Pod vyrovnávací elektrárnou Lipno II je výchozí kemp vodáků pro sjíždění Vltavy. U Vltavy mezi klášterem a železniční stanicí Vyšší Brod-Klášter (trať Lipno nad Vltavou - Rybník) se nachází kemp, který je hojně využívaný zejména vodáky, neboť u něj začíná splavný úsek dolní Vltavy. Vltava mezi Vyšším Brodem a Boršovem nad Vltavou je vodácky nejfrekventovanější řekou v České republice (a zřejmě i v Evropě). Průměrně zde projede v sezóně 1 000 až 1 500 lodí denně, ale za obzvlášť pěkného počasí se o víkendech, zejména kolem svátků 5. a 6. července může denní frekvence překročit i 2 500 lodí. Za vysokou popularitu řeky Vltavy může především dodržování stálého minimálního průtoku z přehradní nádrže Lipno II., pod jejíž hrází se zmiňovaný kemp nalézá.


Hora Kleť

Nadmořská výška 1083 m n. m., nejvyšší hora Blanského lesa, 6 km SZ od Krumlova a 18 km od Českých Budějovic. Unikátní rozhled v celém okruhu 360° , v minulosti využívána zejména jako místo vhodné pro mapování okolí. Z rozhledny, kterou dal vystavět v roce 1822 kníže Josef Jan Nepomuk ze Schwarzenberku, lze dokonce spatřit krásu Alp. Patří k nejstarším rozhlednám v Čechách a je pojmenována po svém zakladateli - Josefova věž (110 schodů, 20m).

Horská chata byla vystavěna o celé století později, v roce 1925. Nese název po své patronce, kněžně Terezie ze Schwarzenberku - Tereziina chata. Televizní vysílač pro jižní Čechy vysoký 175 metrů, který byl postaven roku 1978. Kousek pod vrcholem stojí hvězdárna, která náleží ke světové špičce v oblasti zkoumání planetek. Byla postavena v letech 1957-1958. Vrchol hory lze považovat za zdroj krajinné energie pro široké okolí, sahající daleko za České Budějovice a k Šumavě. Velmi významné prehistorické duchovní centrum. Síla místa na ploché skále nedaleko plastiky dalekohledu je oproti jiným dvojnásobná.


Vítkův kámen

Zřícenina nejvýše položeného hradu v Čechách se nachází na Svatotomášském pohoří při staré zemské hranici v nadmořské výšce 1053 metrů, kudy prochází hlavní evropské rozvodí.

Hrad Vítkův Hrádek (Vítkův Kámen, Wittinghausen) byl založen v polovině 13. století Vítkem z Krumlova jako správní a obranné středisko nově osídlené oblasti. Svým rozsahem nepatřil k velkým hradním stavbám. Ve 14. století došlo k přestavbě dominantní věže do její dnešní podoby - svými rozměry 14 x 17,5 metrů patří k největším obytným věžím v Čechách. Po vymření krumlovské větve Vítkovců přešel hrad v roce 1302 do vlastnictví rodu Rožmberků. V roce 1394, v době povstání panstva, zde byl krátkou dobu vězněn český král Václav IV. Husitské války podobu hrádku nezměnily. Zásobování hradní posádky vodou bylo řešeno zazděnými hliněnými rourami, které sváděly dešťovou vodu do přízemní sběrné nádrže.

Roku 1602 byl poslední rožmberský vladař Petr Vok donucen ve finanční tísni prodat krumlovské panství i s Vítkovým Hrádkem císaři Rudolfu II. Z rukou Ferdinanda II. pak přechází v roce 1622 do vlastnictví štýrského rodu Eggenberků, kteří zde ještě v neklidných dobách třicetileté války drželi do roku 1648 ozbrojenou posádku. V roce 1719 získala eggenberský majetek knížata ze Schwarzenberku. Ještě v roce 1725 probíhaly na hradě poslední stavební úpravy a opravy střech, od té doby však hrad definitivně ztratil svůj původní význam a začal se nezadržitelně měnit ve zříceninu. Pro svoji zdaleka viditelnou polohu na nezalesněném hraničním hřebeni a bohatou historii se stal Vítkův Hrádek romantickým inspiračním zdrojem malířů a spisovatelů. Adalbert Stifter (1805-1868) sem zasadil děj své povídky Hvozd i svého stěžejního románu Vítek a zvěčnil i dobovou podobu hradu na svých obrazech. Básník Adolf Hejduk (1835-1923) věnoval tomuto místu dvě rozsáhlé poémy - Dřevorubec a Pod Vítkovým Kamenem.

V červenci 1861 sem zavítal korunní princ Rudolf, jehož návštěva si vyžádala i úpravu zříceniny a jejího okolí. Své nové sídlo lovecký zámeček ve Svatém Tomáši si Schwarzenberkové vystavěli v polovině 19. století a stavebně zakonzervovaná zřícenina Vítkova Hrádku byla dále využívána jako turistická rozhledna umožňující za dobrého počasí shlédnout panorama rakouských Alp s masivy Velkého Prielu, Dachsteinu a Watzmanu i velkolepý výhled do vltavského údolí a českého vnitrozemí. Vybudováním střeženého hraničního pásma a vojenské pozorovatelny byla po 2. světové válce až do roku 1990 návštěva tohoto místa znemožněna. Statický stav zdiva hrádku však již byl narušen do té míry, že bylo nutno vyhlásit zákaz vstupu do areálu.


Kostel Svatý Tomáš - Tomášská mše

V kostele pod Vítkovým Hrádkem visíval dříve zázračný obraz svatého Tomáše, k němuž z blízka i zdaleka směřovali poutníci s prosbou za přímluvu u Boha. Procesí se opakovalo každoročně na svátek světce, který připadá na 21. prosince. V noci před tímto dnem scházeli se tu prý všichni Tomášové již dávno zemřelí, obklopili kostel a v tichosti čekali na svého patrona. Těsně před půlnocí vyjel ze tmy na koni sám svatý Tomáš a se svými věrnými jmenovci se vřele přivítal. Pak vešel do kostela a tím okamžikem vzplanuly uvnitř tisíce svíček. Mohla začít modlitba za věčné spasení i za blaho země, na jejímž konci světec všem přítomným požehnal. Světla rázem zhasla, klečící se proměnili v duchy a zmizeli, aby se za rok opět shromáždili, rozhojněni o další mezitím zesnulé Tomáše, k noční bohoslužbě. Kterýsi duchovní pastýř ve svatotomášském kostele podlehl prý kdysi půvabům krásné dívky, kterou pravidelně vídal na bohoslužbách. Navzdory svému stavu se do ní zamiloval a během obřadu často zrozpačitěl. Pletl si slova a vzbuzoval pohoršení. Od jisté doby však kráska přestala na mše chodit a kněz si v rozčílení sáhl na život. Za trest musel potom i po smrti noc co noc, po celých tisíc let, sloužit v lese pod Svatým Tomášem mši. Neobešlo se to bez úpěnlivého nářku a kvílení. Tyto tajemné zvuky každou noc děsily obyvatele širého okolí. Někdy v padesátých letech minulého století se údajně odvážný hajný od Frýdavy vydal na Svatý Tomáš, aby přišel záhadě na kloub, a tam se setkal s oním nešťastným knězem. Ten ještě více posmutněl, hajnému svůj osud vylíčil a vzdychl: "Sto roků, které jsem již odsloužil, je nyní zmařeno tím, že jsem promluvil s lidskou bytostí, s tebou". Hajného ta vzpomínka trápila a tak zašel za frymburským farářem s prosbou o radu. Faráře napadlo, že snad ubohému knězi pomůže, budou-li se za něj všichni společně modlit. Lidé tak učinili a zanedlouho se nářek ze svatotomášských lesů skutečně přestal ozývat. (D.Kovář)"